O Soláni [ Pověst ]

Mezi údolími Vsetínské a Rožnovské Bečvy se tyčí Vsetínské vrchy. Jeden z hřebenových vrcholů je Soláň. Tyčí se nad Velkými Karlovicemi nedaleko sedla Čarták, kudy prochází silnice z jednoho údolí do druhého. Nikdo neví, proč se vrchu, na němž není jediného solného zrníčka, říká zrovna tak. Možná je to podle toho, že tudy vedla cesta, po které se z Uher vozila sůl. Dost možná, že je to také podle něčeho jiného...

Na pasekách u Soláně bydlel kdysi bohatý sedlák. Měl všeho dostatek, ale pořád mu to bylo málo. Pacholky honil do práce jak divý a pro groš by si nechal koleno vrtat.

Vyhnal jednoho dne pacholka s párem volů orat na Soláň. Celé dopoledne se pacholek dřel bez chvilky odpočinku. Když přišel čas oběda, vypřáhl voly, aby se mohli napást a sám si vytáhl něco k snědku. Pozoroval přitom voly jak se nedaleko zastavili a olizují cosi u země. I šel se podívat, co že tam zvířata našla. Když přišel blíž uviděl velký bílý kámen trčící ze země. Nebylo pochyb, že voli našli kamennou sůl.

Navečer pověděl všechno hospodáři, který ho přišel zkontrolovat. Bylo to tak. Pacholek přivedl gazdu přesně na místo, kde se voli pásli a našli tam spolu několik obrovských solných kamenů. Rozradostněný sedlák pospíchal domů a spřádal veliké plány. Viděl se jak bohatne prodejem soli po kraji. Uvědomil si ale, že ještě někdo zná jeho tajemství. Dlouho se nerozpakoval a když procházeli hustým lesem, zabil svého pacholka motykou. Zahrabal ho do země a doma řekl, že čeledník utekl.

Druhý den, když se vrátil na místo, po kamenech jakoby se slehla zem. Hledal všude okolo, ale nenašel ani zrníčko soli. Od té doby trápilo sedláka špatné svědomí. Nemohl v noci spát a trápil se kudy chodil. Na čeládku byl ještě hrubší, až mu všichni utekli. Onemocněl z toho všeho a do roka umřel. Tak se mu dostalo odplaty za jeho hamižnost. Od té doby není na Soláni po soli ani památky, ale pojmenování mu zůstalo.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.velkekarlovice.cz